Mobilní hospicová péče sv. Filipa Neri

logo hospice

Motto:
„Čím větší je tvůj kříž, tím větší máš sílu ho nést."

Dvorská 912, 685 01 Bučovice

 Polní 1444, 684 01 Slavkov u Brna

Plucárna 3832/1a 695 1 Hodonín

 Zástupce ředitele OCH Hodonín pro zdravotní služby, Hlavní sestra: Sylva Barnetová

Telefonní spojení:+420 608 709 283

e-mail: sylva.barnetova@hodonin.charita.cz>

Vrchní sestra

Telefon: 736 529 374

Email: chos.bucovice@hodonin.charita.cz

koordinátor mobilní HP sv. Filipa Neri pro oblast Hodonínska

Telefon: 735 799 790

Email: hospic.hodonin@hodonin.charita.cz>

Staniční sestra

Telefon: 704 611 070

Zajištění a časový rozsah poskytování služby

Péči zajišťuje hospicový tým-lékař (paliatr), zdravotní sestry, psychoterapeut, sociální pracovník a duchovní. Zdravotní úkony jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, na další nezdravotnické úkony a služby přispívá pacient paušální částkou. Služba je poskytována 24 hod/7dní v týdnu.

 Cílová skupina:

Nemocní, u nichž přes vyčerpání všech léčebných možností vážné onemocnění pokračuje a prognóza je v řádu měsíců (tzv. paliativní pacienti). Na základě jejich přání a ochoty pečující osoby mohou strávit poslední dny a týdny svého života doma v péči Mobilního hospice sv. Filipa Neri. Principem práce mobilního hospice je poskytování péče ve vlastním prostředí pacienta Při přijetí do komplexní péče se jedná o takzvanou “domácí hospitalizaci”.

  • Odborná zdravotní péče včetně lékařské (paliatr)
  • Nepřetržitý režim
  • Léčba bolesti, dušnost, nevolnosti
  • Základní sociální poradenství (příspěvky, poradenství pro pozůstalé)
  • Psychoterapeutická a duchovní podpora pacientů
  • Zapůjčení zdravotních a kompenzačních pomůcek

Smlouvy máme uzavřeny se všemi zdravotními pojišťovnami

hospic

 

 

 

INFORMACE A VNITŘNÍ PRAVIDLA PRO KOLIENTY HP.doc

Informovaný souhlas klienta HP.doc

ŽÁDOST HP.doc

Domácí péče str. 1.png

Domácí péče str. 2.png

PŘÍBĚH Z PRAXE: Pocity sestry z poskytování hospicové péče u mladé rodiny
Je sobota dopoledne, návštěvy mám hotové, sešlápnu plyn a jedu domů. Na cestě potkávám kamarádku (jde o manželku našeho zemřelého klienta), troubím na ni a mávám. Ve zpětném zrcátku vidím, že i ona mává a směje se. Usměju se a říkám si, že naše přátelství je opravdové.
V hlavě se vracím o pár měsíců zpět. Do našeho mobilního hospice přijímáme mladého muže, manžela paní, kterou znám od vidění. Je to mladý muž, má 44 let, diagnóza rakovina slinivky břišní. Přicházím do rodiny, kterou neznám a mám doprovázet pána na jeho poslední cestě. Říkám si: jde to vůbec zvládnout? Jsou mladí, měli celý život před sebou... Ustojím to ve své roli zdravotní sestry? Jsem také manželka a matka.
Naše péče trvala jeden jediný týden. Nestalo se nic mimořádného, mohla bych říct doprovázení jako každé jiné, ale přece pro mě bylo něčím zajímavé a jiné. Trávila jsem u nich doma spoustu svého volného času, potkávala jsem se tam s oběma maminkami, dcerou. S manželkou jsme si k sobě našly cestu. Mohla jsem si dovolit být k ní naprosto upřímná a i ona byla upřímná ke mně. Pořád tam byla ta nezodpovězená otázka proč, proč, proč ??? Nikdy jsme na ni nenašly odpověď. Ale našly jsme odpovědi na spoustu jiných témat.
Dodnes se stýkáme, občas se zastavím za ní v práci. Potkaly jsme se na adventním setkání pro pozůstalé. Popřáli jsme si k Vánocům a k Novému roku. Vím, že naše nezodpovězená otázka je tady pořád a že se kamarádka pořád trápí. Odpověď asi nikdy nenajdeme, ale doufám, že přijde smíření… Co z toho vyplývá je, že poskytování hospicové péče v domácím prostředí není práce pouze s nemocnými, ale hlavně s pečujícími, kteří jsou s nemocným doma 24 hodin denně. Vidí jejich pohodu, radost, ale i bolest, utrpení a v závěrečné fázi umírání a smrt.